Obecně o školním vzdělávání

Již před lety představila PhDr. Jana Nováčková, CSc., české veřejnosti model integrované tematické výuky (ITV), tzv. mozkově kompatibilní vzdělávání, svým překladem stejnojmenné knihy Susan Kovalikové a Karen Olsenové. Jejích osm zásad založených na výzkumech mozku říká jasně: Když se člověk cítí ohrožen (ať skutečně nebo domněle), je ve stresu a jeho mozek pak „přepne“ z mozkové kůry na své nižší části, kde ovšem žádné učení nenastává. Učit děti ve strachu a nepohodě je tedy plýtvání časem a energií učitelů i dětí.

Včera jsem se vrátil ze svého prvního celostátního setkání Mensy. K účasti na něm mě přilákala především nenápadná akce nazvaná „beseda o unschoolingu“, neboť se už delší dobu věnuji alternativám ve školství. Téma vyvolalo celou škálu emocí od nadšení přes tiché zamyšlení až po silný odpor (ten byl u diskutujících patrný nejvíce). Emotivní reakce vždycky dokazují sílu tématu, a tak jsem se rozhodl napsat tento článek.

Téma „Vzdělávání a jeho aktuální trendy“ zaznělo 9. května na celostátním setkání členů Mensy ČR. Úspěšné zahraniční alternativy pod pojmy „unschooling“ a „svobodná demokratická škola“ představili Roman Kříž a Jarmila Neumannová.

S laskavým svolením autorky přetiskujeme prezentaci na téma „Identifikace, rozvoj a vzdělávání nadaných dětí“, která byla součástí konference Mensa pro rozvoj nadání v březnu 2014.

S laskavým svolením autorek z Pedagogicko-psychologické poradny Olomouckého kraje (http://ppp-olomouc.cz) přetiskujeme prezentaci na téma „Školní zralost“, která může být užitečná rodičům všech předškoláků, nejen těch nadaných.

Většina z níže uvedených systémů školní péče o nadané děti existuje v zahraničí již řadu let. Zmíněné systémy přitom úspěšně fungují paralelně, vedle sebe, protože není možné říct, že jen jeden jediný přístup je nejlepší a optimální pro vzdělávání všech nadaných dětí.

Stejně jako v zahraničí i naše společnost se pohybuje na ose elitářství - rovnostářství. Přestože zde existují snahy vytvořit speciální přístupy ke vzdělávání nadaných jedinců, druhá strana se přiklání k názoru, že se jedná o vytváření elity ve společnosti a děti, které již tak mají velké výhody, nepotřebují další zvýhodňování. Dle jejich názoru je třeba poskytnout všem stejné podmínky, tedy jednotnou školu. Nicméně jednotná škola neznamená stejné podmínky pro každého.

Autorka ve svém příspěvku srovnává přístupy vzdělávacího systému k mimořádně nadaným žákům v různých zemích. Velmi zřetelně lze rozlišit východní a západní koncepci v přístupu k mimořádně nadaným. Klíčovým aspektem úspěšného programu je dobrá spolupráce mezi školou, rodiči a účastníkem samým. Příležitosti k rozvoji vysokých schopností by měly, dle autorky, vznikat na dobrovolnické bázi.