Z internetu navždy zhloupnete, tvrdí špičkový německý psychiatr

Claudia Ehrensteinová (přeložila Lenka Šnajdrová)

Prof. Manfred Spitzer, uznávaný německý psycholog a psychiatr, si velmi dobře uvědomuje, že jeho argumenty řadu lidí provokují. Ve své první knize [1] varoval rodiče před reálnými riziky, která hrozí jejich dětem, tráví-li příliš mnoho času před televizí. V další knize, příznačně nazvané „Digitální demence“ [2], prof. Spitzer tvrdí, že například počítání by se malé děti měly raději učit hezky postaru na prstech, než aby je rodiče nechali používat moderní výukové programy na počítači.

Někdo může namítnout, že 54letý profesor Spitzer patří ke generaci, která ještě používala logaritmická pravítka a učila se malou a velkou násobilku zpaměti. Jeho dlouholeté neuropsychiatrické výzkumy však poukazují na to, že tráví-li malé děti příliš mnoho času u počítače, neblaze se to podepíše na vývoji jejich mozku; tento vývojový deficit je podle prof. Spitzera nevratný a nelze jej později v životě dohnat.

Zmiňovaný jev poprvé popsali jihokorejští lékaři, kteří jej s trochou nadsázky označili jako „digitální demence“ – a prof. Spitzer toto slovní spojení úmyslně použil v názvu své nejnovější knihy. Zjednodušeně řečeno se dají výsledky dosavadního výzkumu shrnout tak, že z internetu zhloupnete. Takové tvrzení je samozřejmě políčkem do tváře všem, kdo se v digitálním světě cítí jako doma. Vydání nejnovější Spitzerovy knihy vyvolalo v celém Německu bouři negativních emocí.

Spitzer však nashromáždil množství vědeckých důkazů, které jeho tezi dodávají značnou věrohodnost. Studie a data, ze kterých ve své práci vychází, vyvolávají u mnoha lidí nefalšované zděšení.

Vše zanechává stopy na mozku

Podle Spitzerovy studie v dnešní době mnoho mladých lidí používá současně více než jeden komunikační prostředek (médium): například vyřizují telefony a zároveň hrají počítačové hry nebo píšou e-maily. To znamená, že některým se podaří směstnat 8,5 hodin užívání médií denně do 6,5 hodin. Takový multitasking je však na úkor soustředění, což již dříve potvrdily experimenty v USA. Spitzer z toho vyvodil jednoznačný závěr, že „multitasking rozhodně není to, co bychom měli u budoucích generací podporovat“.

Vše, co člověk dělá, totiž zanechává stopy na mozku. Je-li vývoj jedince optimální, pak se během prvních měsíců a let života vytvářejí a posilují paměťové spoje. Struktura vědomostí se postupně rozšiřuje v návaznosti na to, co jsme se dosud naučili. Tuto schopnost mozku přizpůsobovat se novým podnětům označují vědci jako „neuroplasticitu“ a je to jedna z příčin evolučního úspěchu člověka. Spitzer v ní však zároveň vidí bezprostřední hrozbu.

Spoléhají-li například řidiči bezvýhradně na moderní navigační systémy, nevyvíjí se u nich schopnost orientace, ačkoli samozřejmě mozek má potenciál se orientaci v prostoru naučit. To samé platí u dětí, které používají elektronická pera na smartboardech, místo aby se naučily psát: jejich mozek k tomu prostě nedostane příležitost. A protože ve třídách rychle přibývají počítače, které postupně přebírají řadu funkcí, na nichž se celé generace dětí úspěšně učily, „nevyhnutelně to má negativní dopad na výsledky učení,“ tvrdí Spitzer.

Digitální média by se měla ve třídách zakázat

Spitzer poukazuje na to, že dosud nejsou k dispozici žádné nezávislé studie, které by „jednoznačně prokázaly, že počítače a monitory ve třídách učení jakkoli zefektivňují“, a dokonce doporučuje, aby používání digitálních médií bylo ve třídách zakázáno. Pro někoho může znít drasticky jeho následující výrok: „Užívání digitálních médií ve školkách nebo na prvním stupni základní školy fakticky představuje způsob, jak u dětí vypěstovat závislost.“ To už je silná káva pro generace, které počítače a internet berou jako samozřejmost, používají je jako zdroj informací a běžně komunikují přes sociální sítě – a hlavně tak činí s potěšením. Internet se fakticky stal čtvrtou základní dovedností hned po čtení, psaní a počítání.

Spitzer ve své knize cituje švýcarského pedagoga a reformátora v oblasti vzdělávání, Johanna Heinricha Pestalozziho (1746–1827), který zastával názor, že na procesu učení se podílí duše, mozek a ruce. Spitzer věří tomu, že pro děti by bylo lepší učit se počítat na prstech než spoléhat na počítače. V zemi, jako je Německo, odkud pochází celá řada vynálezců a inovátorů, by možná Spitzerovo varování měli brát vážně.

Claudia Ehrensteinová
Die Welt / Worldcrunch

Reference

  1. Spitzer, M.: Vorsicht Bildschirm!: Elektronische Medien, Gehirnentwicklung, Gesundheit und Gesellschaft. Klett, 2005.
  2. Spitzer, M.: Digitale Demenz: Wie wir uns und unsere Kinder um den Verstand bringen. Droemer Knaur, 2012.

Zdroj

Související odkazy

26.5.2013

Klíčová slova: internet, digitální média, učení, digitální demence


Zpět